ETIKETNÍ MINIMUM

V obchodní etiketě, stejně jako v právu nebo medicíně, existují zásady, které se nezpochybňují. Buď je znáte, nebo vypadáte jako amatér.

CO JE OBCHODNÍ ETIKETA?

Dřív než se ponoříme do jednotlivých modulů a specifických oblastí, je nutné si ujasnit, co obchodní etiketa ve skutečnosti znamená.

Nejedná se o doplňkový kurz slušnosti. Jde o pevně daný soubor profesionálních pravidel, který:
– určuje, jak se chovat v obchodním prostředí,
– zajišťuje, že vystupujete s respektem, důstojností a jistotou,
– chrání reputaci firmy i jednotlivce,
– platí pro všechny subjekty bez výjimky.

Obchodní etiketa není otázkou osobních preferencí.
Jsou to zavedené standardy, jejichž dodržování rozhoduje o tom, zda působíte profesionálně.

Obchodní vs. společenská etiketa

Na rozdíl od společenské etikety, obchodní etiketa nerozlišuje pohlaví. Rozhoduje pouze postavení, funkce a role účastníků.

• Galantnost (otevírání dveří ženám, vstávání od stolu) je v obchodě nežádoucí – Ne proto, že by byla neslušná, ale proto, že narušuje princip rovnosti.
• Všichni účastníci jsou profesionálové, nikoli „dámy a pánové“.
• To, co je v soukromí projevem zdvořilosti, je v byznysu vnímáno jako amatérismus.

Prakticky to znamená:

• Nezáleží, zda partnerem jednání je muž, žena, mladší či starší – rozhoduje jeho funkce.
• Pokud od stolu odchází klient nebo nadřízený, vstáváme vždy.
• Dveře otevírá ten, kdo má nižší postavení, nikoli ten, kdo má jiné pohlaví.

Hierarchie

Etiketa nikdy není rovnostářská.
Rozhoduje významnost – v obchodě jinak než ve společnosti.

Společenská hierarchie (soukromý život)

• Žena před mužem
• Starší před mladším
• Nadřízený před podřízeným

Obchodní hierarchie (profesní prostředí)

• Klient před dodavatelem
• Vyšší funkce před nižší funkcí
• Host před hostitelem (v některých situacích, např. při představování)
• Nadřízený před podřízeným

POZDRAV

Zdraví vždy ten, kdo je méně významný.

V obchodním kontextu:

• Podřízený zdraví nadřízeného.
• Nižší funkce zdraví vyšší funkci.
• Dodavatel zdraví klienta.

V soukromém / společenském kontextu:

• Mladší zdraví staršího.
• Muž zdraví ženu.

Další pravidla:

• Osoba vstupující do místnosti zdraví jako první.
• Pozdraví se i při odchodu – bez ohledu na postavení.
• Čím menší prostor, tím osobnější přístup (v kanceláři zdravíme, v obchodním domě ne).

Etiketní imperativ: Pokud váháte, zdravte jako první. Lépe vypadat přehnaně zdvořile než arogantně.

PODÁNÍ RUKY

Základní pravidlo: Ruku podává vždy významnější osoba jako první.

Co určuje významnost?
• V obchodě: funkce, role, postavení (klient > dodavatel, nadřízený > podřízený, vyšší funkce > nižší funkce).
• Ve společnosti (soukromě): žena muži, starší mladšímu.

V obchodním prostředí se tedy pohlaví a věk neberou v úvahu – rozhoduje pozice.

Kdy se ruka nepodává
• máte ruce špinavé, zpocené, mokré
• jste nemocní (infekční)
• máte sádru či viditelné zranění
• máte rukavice (muži vždy sundají, ženy jen venku v zimě mohou ponechat)
• právě jíte nebo pijete
• máte plné ruce
• vznikla by situace „do kříže“ (počkáte, až se pořadí vyřeší)

Náležitosti podání ruky
• Vstaňte (v byznysu vždy, bez ohledu na pohlaví; sedět lze jen u zcela rovnocenných vztahů a neformálního setkání).
• Dívejte se partnerovi do očí.
• Usmívejte se přiměřeně (nikoli křečovitě).
• Stisk: krátký, pevný, rozhodný – nikdy drtivý ani leklá ryba.
• Jedna ruka stačí. Žádné objímání hřbetu, poklepávání, tahání za ruku či „politické sevření“.

Specifické situace
• Pokud podáte ruku jedné osobě, podáte ji i ostatním přítomným.
• Hostitel (v kanceláři vedoucí, na jednání organizátor) podává ruku první – bez ohledu na pohlaví.
• Při odchodu podává ruku ten, kdo odchází.
• Žena si může ponechat rukavici pouze venku v chladném počasí.

PŘEDSTAVOVÁNÍ

Základní pravidlo: Platí stejná hierarchie jako u zdravení: méně významná osoba se představuje významnější.
• Ve společnosti (soukromě): muž ženě, mladší staršímu, podřízený nadřízenému.
• V obchodním prostředí: rozhoduje funkce a role – nižší funkce se představuje vyšší, dodavatel klientovi, podřízený nadřízenému.

Pohlaví a věk zde nehrají roli.

Praktické zásady
• V obchodních setkáních se představte každému zvlášť, nebo požádejte hostitele, aby vás ostatním představil.
• Při větších akcích je na hostiteli, aby provedl kaskádové představení (přivedl vás a krátce uvedl).

Pozor na omyly
• Nezaměňujte představení s podáním ruky. Při vyslovení svého jména nenabízejte ruku automaticky – vyčkejte, až ruku nabídne významnější osoba (nadřízený, klient, vyšší funkce).
• Pokud někdo udělá faux pas (např. podá ruku „navíc“), nereagujte okázale. Nepoučujte, neomlouvejte se, nekomentujte. Ignorovat přešlap s noblesou je mistrovství samo o sobě.

Zásada: V představování je lepší chybovat rychle, než se zdržovat přemýšlením. Váhavost působí hůř než drobný omyl.

POVINNOST PŘEDSTAVIT DALŠÍ OSOBU

Role hostitele

Hostitel má povinnost představit své hosty nebo podřízené.
Obzvlášť nově příchozí zaměstnanec má být oficiálně uveden do týmu svým nadřízeným – je to projev řídicí kultury a respektu.

Pokud se tak nestane, iniciativu přebírá zaměstnanec.
Představí se stručně, profesionálně a s respektem.

Profesní zásady
• V pracovním prostředí se představují muži i ženy bez rozdílu. Rozhoduje role a funkce, nikoli pohlaví.
• Na přednáškách, workshopech a konferencích představuje řečníka organizátor, asistent nebo moderátor – nikdy lektor sám.
• Je nepřípustné, aby řečník sám řešil technické nedostatky (klima, osvětlení, okna). O to se stará obsluha nebo organizátor.

Postoj při představování
• V obchodním prostředí platí:
– podřízený vstane, když mu je představován nadřízený,
– host vstane, když mu je představován klient či vyšší funkce.
• Věk a pohlaví nejsou určující – tyto zásady patří do společenské etikety, nikoli do obchodu.
• Výjimky (nemoc, stáří, postižení) se samozřejmě respektují.

SEZNAMOVÁNÍ VÍCE LIDÍ

Základní pravidlo: Při skupinovém představování se postupuje vždy od méně významného k významnějšímu.
• V obchodním prostředí: podřízený → nadřízenému, nižší funkce → vyšší funkci, dodavatel → klientovi.
• Ve společenském prostředí: muž → ženě, mladší → staršímu, podřízený → nadřízenému.

V byznysu tedy pohlaví ani věk nehrají roli – rozhoduje výhradně postavení.

Praktické příklady
• „Pane řediteli, dovolte mi představit kolegu Nováka z obchodního oddělení.“ (podřízený je představen nadřízenému)
• Pak následuje obrácené představení, ale vždy zvlášť, ne současně.

Specifická situace:
Pokud představujete zákazníka svému šéfovi, má zákazník v dané chvíli vyšší postavení.
Správná formulace tedy zní: „Pane (jméno zákazníka), toto je náš generální ředitel, pan Novák.“

Kdy nepředstavovat

Je přijatelné odmítnout představit osobu, která je:
• pod vlivem alkoholu či drog,
• nevhodně oblečená,
• vulgární,
• nebo zjevně narušuje situaci a ohrožuje vaši důvěryhodnost.

V takovém případě je lepší zůstat diskrétní – nekomentovat, jen prostě vynechat.

Tip pro praxi

Ke jménu přidejte kontext, aby měla druhá strana na co navázat: „Toto je Lucie Roubíková, u nás zodpovídá za firemní onboarding.“
Umožníte tím hladší rozjezd konverzace.

PŘEDNOST

Přednost má
• Ve společenském prostředí: žena před mužem, starší před mladším, nadřízený před podřízeným.
• V obchodním prostředí: pohlaví ani věk nerozhodují – rozhoduje hierarchie a situace: klient před dodavatelem, vyšší funkce před nižší, nadřízený před podřízeným.

Praktické výjimky

U zdvořilého zákazníka, staršího muže či veřejného hosta se mohou projevit prvky galantnosti.
Není to dáno pohlavím, ale úctou ke kontextu a roli hosta.
Takový host si může pomoc odmítnout – je to jeho volba.
Vaší povinností je být připraveni na obě varianty, ať už ji přijme, nebo ne.

Kde platí jaká rovina
• Uvnitř firmy: platí obchodní hierarchie – rozhoduje pozice, nikoli pohlaví.
• Mimo firemní prostředí (večírky, společenské akce): přebírá roli společenská etiketa.
• Přehnaná formálnost mimo kancelář působí nepřirozeně, až směšně.

OSLOVOVÁNÍ

Základní zásada

Oslovujeme tak, jak nám byl dotyčný představen, nebo jak si sám přeje být oslovován.
Nikdy automaticky nepřecházejte ke křestnímu jménu – ani při vykání.

Pokud si nejste jisti, zeptat se je profesionální.

Moderní nešvar

Stále častěji se objevuje automatické oslovování křestním jménem s vykáním: „Dobrý den, Veroniko… děkuji, Veroniko.“
• Tento styl je převzatý z neformální komunikace a působí neprofesionálně.
• Ani sociální sítě nejsou omluva. LinkedIn je pracovní síť, nikoli hospoda.
• Použít křestní jméno je možné pouze tehdy, pokud to dotyčný výslovně umožní, nebo pokud je vztah již osobní/propracovaný.

Pravidla
• Ženy oslovujeme „paní“ – bez ohledu na rodinný stav.
• Oslovení „slečno“ používáme jen u mladých dívek nebo na výslovné přání. V byznysu se mu vyhněte.
• Titulované osoby (Ing., Mgr., JUDr., Ph.D. atd.) oslovujeme jejich titulem, dokud si samy nepřejí jinak.
• Neznáte-li jméno: raději se zeptejte znovu, než abyste jej komolili. Nesprávné oslovení poškodí víc než otázka.

Etiketní imperativ: Křestní jméno bez dovolení nikdy. Ani v e-mailu, ani na LinkedInu.

TYKÁNÍ A VYKÁNÍ

Smysl vykání

Tykání na pracovišti původně vznikalo z dlouhodobého vztahu, který přerostl v přátelství.
Dnes se však tykání nabízí téměř automaticky – po prvním seznámení, z pocitu „lepší spolupráce“, věkové blízkosti nebo snahy firem tvářit se moderně.

Tímto unáhleným tykáním se však připravujete o výhody, které přináší vykání:
• umožňuje vybudovat skutečně profesionální vztah,
• zachovává zdravý odstup a prostor pro respekt,
• dává čas zjistit, zda o tykání s danou osobou vůbec stojíte,
• mezi nadřízeným a podřízeným chrání před podezřením z protekce či závisti.

Kdo tykání nabízí
• Ve společenském prostředí: žena muži, starší mladšímu, nadřízený podřízenému.
• V obchodním prostředí: rozhoduje postavení a role. Tykání nabízí významnější funkce nižší.

Klíčové je: tykání je nabídka, nikoli povinnost.

Jak reagovat
• Odmítnutí nabídky tykání může působit urážlivě – podobně jako odmítnutí podané ruky. Druhá šance často nepřijde.
• Pokud si na tykání netroufáte (např. vám jej nabídne šéf), je přijatelné říci:
„Děkuji, jestli dovolíte, zůstanu u vykání – vážím si vás natolik, že je mi to přirozenější.“

Etiketní imperativ

Pamatujte, že vykání je výhoda, nikoli zátěž.
Vyjadřuje úctu, profesionalitu a respekt – tedy hodnoty, které by měly být nedílnou součástí firemní kultury.

LOUČENÍ

Zásady
• Pokud opouštíte místnost či společnost, vždy se rozlučte nejprve s hostitelem a teprve poté – podle možností – i s ostatními.
• V byznysu je omluva na místě („Omluvte mě, musím odejít dříve.“).
• Krátké rozloučení se všemi přítomnými působí profesionálněji než nenápadné „vypaření se“.

Podání ruky při odchodu
• Ruku podává jako první ten, kdo odchází. Je to signál, že odchází on, nikoli že vyzývá druhé k odchodu.
• Toto pravidlo platí i v případě, že odcházející je mladší nebo muž vůči ženě – hierarchie odchodu je silnější než společenská hierarchie.

Etiketní imperativ: Odcházející se vždy loučí aktivně a s respektem. Nechat hostitele či nadřízeného čekat, kdo první podá ruku, je faux pas.

VIZITKY

Proč na nich záleží

Vizitka není papírek s kontaktem – je to značka vaší profesní identity.
Profesionálně zpracovaná vizitka signalizuje důvěryhodnost, serióznost a respekt k obchodnímu partnerovi.

Zásady
• Vizitku mějte vždy u sebe – v kanceláři, v peněžence, v kufříku. Nikdy nevíte, kdy nastane příležitost k navázání kontaktu.
• Před cestou či akcí si zkontrolujte, že máte dostatečné množství vizitek.
• Nikdy nepoužívejte vizitky ušmudlané, zpřehýbané či s ohnutými rohy – působí neesteticky a amatérsky.

Předávání vizitek
• Hierarchie: host předává první, hostitel druhý.
• Vizitku můžete předat, i když jde o osobu výše postavenou – pokud je okamžik vhodný. Pokud nechce, prostě ji nepřijme.
• Předává se buď přímo do ruky, nebo decentně položením na stůl.
• Nikdy ne v průběhu diskuse, kdy by to rušilo. Nejvhodnější okamžik je na začátku nebo konci setkání, případně při vzájemném představování.
• V mezinárodním styku platí, že s tituly šetříme – neuvádíme jich přehnaně mnoho.

Přijímání vizitek
• Přijatou vizitku si krátce prohlédněte – projevujete tím zájem a respekt.
• Nezasouvejte ji okamžitě do kapsy, působilo by to jako nezájem. Položte ji na stůl, k dokumentům, nebo ji uložte až po chvíli.
• Vhodné je doplnit přijetí krátkou větou: „Děkuji, pane Nováku, vidím, že máte na starosti expanzi do Polska.“

Praktický tip

Při předání vizitky připojte stručný kontext: „Toto je moje vizitka, můžete se na mě obrátit ohledně školení a auditů.“ Ne reklama, ale profesionální nasměrování, proč a jak vás kontaktovat.

SMALL TALK

Co to je

Small talk – nezávazná konverzace – je nejformálnější fází rozhovoru.
Jde o výměnu zdvořilostí, která probíhá na „bezpečné půdě“.
Cílem není řešit zásadní otázky, ale:
• vytvořit první dojem,
• oťukat druhou stranu,
• ověřit, zda má smysl pokračovat v hlubší konverzaci.

Dobrý small talk vzbudí dojem přátelské, kultivované a inspirativní osobnosti, se kterou stojí za to dál jednat.

Pravidla
• Dobrý společník mluví více o tom, co zajímá jeho partnera.
• Familiárnost k neznámým lidem je nepřípustná.
• Nevyptáváme se příliš osobně.
• Nepůsobíme stroze ani povýšeně.
• Řídíme konverzaci tak, aby byla příjemná, lehká a nikomu nezpůsobovala diskomfort.

Témata vhodná k small talku
• práce, profesní prostředí (ne však platy nebo drby),
• koníčky, sport, cestování, kultura, literatura, gastronomie, móda, technologie,
• zajímavá místa, akce či události, které nejsou politicky nebo ideologicky zabarvené.

(Rodina se v mezinárodním prostředí užívá opatrně – v některých kulturách je to příliš osobní otázka.)

Témata nevhodná
• Politika, víra, ideologie, konfliktní společenská témata.
• Sexualita, genderové otázky, feminismus, manželství osob stejného pohlaví.
• Nemoci, smrt, očkování, válka.
• Peníze, platy, majetkové poměry.

Zkrátka vše, co by mohlo vyvolat konflikt, nutnost postavit se na jednu stranu, nebo pocit trapné osobní sondáže.

Etiketní imperativ: Small talk není ztráta času. Je to první investice do vztahu – a často rozhodne, zda se dveře otevřou, nebo zavřou.

IMAGE

Barvy a oděv
• Pro profesionální dojem volte konzervativní barvy: tmavě modrou, šedou, bílou a černou.
• Oděv musí být vždy čistý, upravený, vkusný a v perfektním stavu – žádné skvrny, díry ani záhyby.
• Styl volíme s ohledem na prostředí a lidi, se kterými jednáme.

Osobní úprava
• Dámy: upravené vlasy, čisté nehty, decentní denní líčení, minimum šperků.
• Pánové: upravené vlasy a vousy, čisté ruce a nehty, vázanka nebo doplněk v souladu s prostředím.
• Parfém či toaletní voda mají být decentní – příjemná stopa, nikoli oblaka.

Hygiena a detaily
• Žvýkačka se v práci nehodí nikdy. Alternativou je ústní sprej či mentolky, které mějte vždy po ruce – v autě, tašce, psacím stole.
• Kuřáci: ať už kouříte kdekoli, pach cigarety se vrací s vámi a nezakryje jej žádný parfém. Respektujte okolí a nekuřte bezprostředně před schůzkami. Pokud nemáte vlastní kancelář, je ohleduplnost povinností.

Etiketní imperativ
• Vzhled je vizitkou funkce. Každý, kdo zastává vyšší pozici nebo je v kontaktu s veřejností, má povinnost působit reprezentativně.
• Oblečení není o kvantitě, ale o kvalitě. Dobře sestavený šatník je vždy investicí, nikoli sbírkou.

DRESS CODE

Dress code – kodex odívání – je soubor pravidel, který určuje, jak se oblékat v určité firmě či na konkrétní události.
Jeho smyslem je reprezentovat firmu, působit důvěryhodně, upraveně a profesionálně.
• Existuje společné minimum, které platí vždy a pro každého.
• Nad rámec minima si firmy mohou stanovit vlastní firemní dress code – někdy přísně závazný, jindy volnější.
• Platí především pro ty, kdo jsou v kontaktu s klienty, investory, úřady nebo veřejností.

Pamatujte: zaměstnanci jsou vizitkou firmy.

Odpovědnost
• Ředitel určuje, jak mají zaměstnanci působit.
• Nadřízení dohlížejí, aby podřízení oblékání neporušovali.
• Pokud firma manuál nemá, spoléhá na profesionální úsudek zaměstnanců.

Proč na něm záleží

Dress code je součástí společenské i obchodní etikety.
Je zdvořilostí obléknout se podle požadavků příležitosti.
Chybná volba oblečení přitáhne pozornost – ale špatným směrem.

Nejčastější termíny

Casual
– neformální, ale stále vhodné pro pracovní prostředí.
– Žádné žabky, šortky, roztrhané džíny, krátká trička.

Smart Casual
– lehce formální, pohodlný styl s límečkem a vhodnou obuví.
– Džíny jsou možné, pokud působí upraveně a doplníte je košilí či halenkou.
Častý omyl: není to „cokoli, co mám po ruce“.

Smart (formal)
– muži v obleku (nemusí být striktně tmavý), ženy v šatech nebo kostýmu.
– Vypadat, jako že jste se snažili.

Black Tie
– muži ve smokingu s černým motýlkem, ženy v dlouhých večerních šatech.
– Varianta „Creative Black Tie“ dovoluje více barev a osobitosti.

White Tie
– nejvyšší formálnost, frak pro muže, dlouhé šaty pro ženy, doplňky jako rukavice či tiára.
– V praxi jen pro státní bankety a diplomatické příležitosti.

Obecné zásady
• Lepší být overdressed než underdressed.
• Vždy zohledněte: firemní kulturu, místo konání, význam události a postavení účastníků.

Praktické tipy

Pánové
• Dlouhé tmavé ponožky (nikdy neukazovat lýtko při sezení).
• Kravata se nepovoluje během jednání.
• K obleku patří šněrovací boty, nikoli mokasíny.
• Košile s krátkým rukávem se pod sako nehodí.
• U společenských kalhot opasek nebo kšandy – nikdy nic.

Dámy
• Sukně a šaty minimálně ke kolenům.
• Vyhněte se tílkům, ramínkům, hlubokým výstřihům.
• Styl: vkusný, jemný, moderní, ženský – nikoli vyzývavý.
• Barvy a materiály střídmé, vyhnout se laciným syntetikám.
• Punčocháče jsou standardem, i v létě.
• Spodní prádlo nesmí prosvítat ani vykukovat.

Etiketní imperativ: Dress code není buzerace. Je to řeč vizuální důstojnosti – a ten, kdo ji poruší, křičí o sobě víc, než by chtěl.